Život jako dar

Mladou dívku omráčil ránou do hlavy její     nevlastní otec a poté ji znásilnil. Bezohledný   čin nezůstal bez následků. Silná rána   způsobila ženě mentální problémy a   znásilnění dalo vzniknout novému životu.  Volba potratu se v této situaci stala  nejdoporučovanějším východiskem.  Statečná oběť se však rozhodla darovat  dítěti život, i když jej po narození, kvůli své  omezené svéprávnosti, byla nucena nechat   v kojeneckém ústavě. Michael vyrůstal v  dětském domově obklopen vychovateli,  svými vrstevníky a maminku vídával o  víkendech. Když mu bylo 16, dozvěděl se o  tom, jak přišel na svět. Měl chuť otce zabít.  Přirozená zlost a chybějící rodinná opora ho  postupně navedly do kolotoče alkoholu,  drog, krádeží a střídání žen. Po několika  letech, kdy chtěl Michael svého bouřlivého  života zanechat a žít se svou přítelkyní,  dostihla ho jeho minulost a on musel  nastoupit na roční výkon trestu. Těhotná  přítelkyně mezitím podstoupila potrat.  Michael při vědomí, že jej samotného měla  stihnout stejná smrt jako jeho dítě, zalil  nepopsatelný smutek. Po propuštění se  bezcílně potácel životem. Přes jednoho  kamaráda se po čase dostal do Žakovec –  Institutu Krista Velekněze, místa určeného pro ty, kteří v životě ztratili smysl i naději. Skrze víru v Boha nabral jeho život nový směr. Nejen, že se teď rád věnuje knihám, hudbě a velmi pěkně kreslí, ale taky jezdí na koni a překonal strach z výšek, ve kterých nyní nachází jiný adrenalin než v předchozím životě. Michael taky pracuje v zařízení jako ošetřovatel starých mužů. Je mu 27 roků, je Rom a kdybyste viděli s jakou láskou, radostí a obětavostí o nemocné pečuje, přáli byste si zestárnout pod jeho rukama. Michael je pro mě živoucím důkazem, že každý člověk, ať už byl počat jakkoli, má na světě své místo, že dokud žijeme, můžeme svému životu dát smysl v jakékoli situaci, a že láska, kterou druhým darujeme, proměňuje především nás samotné.